Archiv autora: Kata

Matemwe, Zanzibar

1 komentář

Sluníčko mě budí už v sedm ráno. Na dnešek máme naplánovaný přesun do Matemwe – rybářské vesničky v severovýchodní části Zanzibaru, kde se většina místních živí rybolovem nebo sběrem mořských řas. Pokud bychom chtěli jet místní dopravou, museli bychom se vrátit do hlavního města Stone Town a několikrát přestupovat. Zabralo by nám to nejspíš celý den. Rozhodneme se tedy pro auto s řidičem, které nám domluví majitelka hotelu. V půl jedenácté nasedáme do malé bílé Toyoty a loučíme se s Němkou i s krásnou pláží. Cesta do Matemwe trvá dvě hodiny, řidič nás vysadí před resortem Miramont Retreat, kde máme zamluvený bungalov. Vítá nás majitelka hotelu – sympatická Rumunka. Překvapuje nás, že většinu resortů na Zanzibaru vlastní Evropani. Místním se samozřejmě moc nelíbí, že peníze od Evropanů proudí zpátky do Evropy. Jako welcome drink dostáváme vodu a Rumunka se nám omlouvá, že náš bungalov ještě není nachystaný a že musíme chvilku počkat. Objednáváme si zatím rybu s rýží k obědu. Blážovi pořád není moc dobře a tak chudák jí jen suchou rýži, kterou zapíjí colou.

Matemwe beach

Matemwe beach

Celý příspěvek →

Národní park Jozani

2 komentáře

Probouzím se v půl sedmé ráno. Bláža ještě spí. Beru si ručník a plavky a jdu se vykoupat do moře, které je o dost studenější než včera odpoledne. Během mého osychání na ručníku ke mně přijde malý černoušek. „Jambo.“ Odpovídám: „Jambo.“ Víc si nerozumíme. Chvilku něco povídá a pak už do mě jen šťouchá klacíkem. Po pěti minutách zjistí, že se mnou nic nebude – ani peníze, ani zábava, a tak se zvedá a odchází. Během našeho krátkého pobytu na Zanzibaru jsme pochytili základy svahilštiny:

„Jambo.“ – Ahoj.
„Mambo?“ – Jak se máš?
„Bomba!“ – Mám se fajn.

Přesouvám se z pláže zpátky za spícím Blážou do bungalovu, budím ho a jdeme na snídani. Máme asi ty nejhorší míchaná vajíčka a k tomu oschlé toasty. Zachraňuje to jen nádherný výhled na moře a pár kousků čerstvého ovoce. Je 10:00, moře se začíná vzdalovat a my vyrážíme k hlavní silnici čekat na Dala dala. Rádi bychom se dostali do národního parku Jozani, který leží asi 25 km odsud. Samozřejmě bychom mohli jet taxíkem, ale stálo by nás to víc peněz a navíc by to nebyla taková zábava jako cestovat místní dopravou.

Guareza zanzibarská

Guareza zanzibarská

Celý příspěvek →

Zanzibar – šnorchlování s delfíny v Kizimkazi

Napsat komentář

Budíček zvoní už v 5:10. Potichu se snažíme vyplížit z podkroví, naši spolubydlící ještě spí. V restauraci už na nás čeká čaj a další dva turisté, co s námi pojedou na dnešní výlet. Sedíme na baru, upíjíme horký čaj a čteme si instrukce, jak se chovat k delfínům. Delfíni se rádi zdržují u zdejšího pobřeží a pravděpodobnost, že je uvidíme, je poměrně vysoká. V půl šesté sedáme na kola a jedeme na pláž v Kizimkazi, kde by na nás měla čekat loď. Američanka trochu bojuje s kolem a hlavně s kabelkou, kterou veze na rameni. Na pláži si vybereme šnorchl a ploutve a brodíme se vodou k naší malé motorové loďce. Plujeme asi 15 minut a cestou pozorujeme východ slunce nad Zanzibarem. Blížíme se ke skupince dalších pěti lodí. Za okamžik se delfíni opravdu vynoří a v tu chvíli všichni turisté, včetně nás, naskáčí do vody. Delfíny pod vodou vidíme dohromady asi třikrát, ale vždy jen na malou chviličku, okamžitě plavou pryč a my jim samozřejmě nestačíme. Škrábeme se zpátky do lodi a vyhlížíme, kde se delfíni zase vynoří. Celý proces se opakuje asi desetkrát, než všichni padneme vyčerpáním. Delfíni mizí někde v dáli a my se pomalu vracíme ke břehu. Je trochu škoda, že jsme si náš výlet nenačasovali lépe – majitel hotelu Mnana Lodge studuje společenský život delfínů a na moře vyráží každé ráno. Přesně ví, kam se za delfíny vydat a dokáže odhadnout, kudy zrovna poplují. Do vody tak můžete naskákat s předstihem a delfíni proplují kolem vás. My jsme se tu s ním bohužel minuli a všechno tohle známe pouze z vyprávění.

Šnorchlování s delfíny v Kizimkazi

Šnorchlování s delfíny v Kizimkazi

Celý příspěvek →

Dar es Salaam, plavba trajektem na Zanzibar a cesta do Kizimkazi

Napsat komentář

Budíček zvoní ve 4:45. O půl hodiny později už nás nabírá taxík a veze nás na autobusák Kilimanjaro Express. Autobus do Dar es Salaamu má odjíždět v šest, ale jsme tu raději s předstihem. Chvilku před šestou opravdu přijíždí dva autobusy, ale ani jeden z nich není náš. Po chvilce zmatkování zjistíme, že autobus do Dar er Salaamu stojí na druhé straně silnice. Sedneme si s Blážou vedle sebe, i když máme místenku každý jinde, a doufáme, že nás nikdo nevyhodí. Za lístek jsme zaplatili 33 000 šilinků na osobu a cesta z Arushi do Dar es Salaamu trvá 13 hodin. Bláža skoro celou cestu spí a já koukám na africkou telenovelu, která je poměrně dramatická a nedá mi spát 🙂 Přibližně v polovině cesty stavíme na oběd – dáváme si kuře s rýží a pochybným dušeným banánem a zeleninou za 7000 šilinků. Pachuť banánu zapíjíme kolou. Běžně kolu vůbec nepijeme, ale na cestách patří mezi náš nejoblíbenější nápoj hned po pivu a smoothie. Do Dar es Sallamu přijíždíme v 19:00.

Dar es Salaam

Dar es Salaam

Celý příspěvek →

Národní park Serengeti

Napsat komentář

V noci nám byla pěkná zima a tak se budíme ještě před zvoněním budíku. Balíme stany. Fin prohlásí, že žádný stan balit nebude, protože je tu na dovolené a během dovolené odmítá pracovat. Jeho spolubydlící Američan jen pokrčí rameny, usměje se a sbalí stan sám. Snídaně už nám začíná trochu lézt krkem, máme každý den to samé. V 8:30 je naplánován odjezd a snad poprvé vyjíždíme opravdu na čas. Cesta z Ngorongoro do národního parku Serengeti trvá dvě hodiny. Jedeme po prašné silnici plné děr a míjíme pár Masajů pasoucích kozy u jejich typických vesniček Boma. U cesty stojí pár pomalovaných masajských dětí a za fotku žebrají peníze. Další Masajové nás lákají do svých vesniček, nebo prodávají cetky u silnice. Po chvíli nám přes cestu přeběhne stádo žiraf – vůbec poprvé je vidíme zblízka.

Žirafy v národním parku Serengeti

Žirafy v národním parku Serengeti

Celý příspěvek →

Cesta do národního parku Ngorongoro

2 komentáře

Budí nás sluníčko a o něco později i budík. Je půl osmé ráno a pomalu se hrabeme ze spacáků. Snídaně má být od osmi, ale všichni tu fungují v režimu „pole pole“, což v překladu ze svahilštiny znamená „pomalu pomalu“ a tak snídáme až v devět. Máme to samé, co včera, a vyčkáváme na instrukce. Dnes bychom měli jet do národního parku Ngorongoro, ale zatím nikdo z nás netuší na kolikátou je naplánován odjezd. U stolu s námi sedí dvě Američanky, které měly dnes ráno odjíždět do Arushi, ale zřejmě se na ně zapomnělo. Černoušek jim přislíbí, že pro ně do dvaceti minut přijede auto. O dvě hodiny později auto stále nikde. V 10:30 si konečně někdo všimne i nás, a tak se s Američankami loučíme a vyrážíme na cestu. Má to ale jeden háček – černoušci nemají hotovost na zaplacení permitu a přes svátky jsou banky zavřené. Stavíme proto u benzínky, kde by údajně měl být bankomat. Černoušek na 40 minut někam zmizí a my čekáme. A čekáme.

Kráter Ngorongoro

Kráter Ngorongoro

Celý příspěvek →

Výlet do národního parku Tarangire

3 komentáře

V 5:30 ráno zvoní budík a já bručím a nechci vstávat. Nic jiného mi ale nezbývá, za půl hodiny nás má nabírat řidič. Ten má asi patnáct minut zpoždění a veze nás neznámo kam. Asi po dvaceti minutách přesedáme do většího auta, kde už sedí dalších pět turistů – dva sourozenci z Německa, Američan, Fin a Japonec. Po dvou hodinách jízdy nabíráme kdesi u silnice ještě Korejce a přijíždíme do kempu Fanaka Safaris Campsite. Z auta nám vyskládají batohy a usadí nás ke stolu. Všichni po sobě tak nervózně pokukujeme, protože nikdo z nás netuší, jaký je vlastně program a co se bude dít. Za chvilku donesou snídani, a tak se aspoň pořádně najíme – máme tousty, vajíčka, burákové máslo a palačinky. K pití pak Kilimanjaro čaj a Africafe, které není vůbec špatné. Po snídani za námi přijde chlapík a zjišťuje, na kolik dní tu vlastně jsme. Němci jsou tu jen na dva dny, my a Japonec na čtyři dny, Fin a Američan na pět dnů a Korejec dokonce na šest dnů. Následuje ještě otázka na program, kdy na něj všichni postupně vychrlíme názvy národních parků, které chceme vidět – každý je samozřejmě jmenuje v jiném pořadí. Černoušek vykulí velké bílé oči, na chvíli se zamyslí, kývne a beze slova někam zmizí. Mezitím si povídáme s ostatními a zjišťujeme, že každý z nás platil za safari odlišnou částku. My jsme platili ze všech nejmíň a tak raději mlčíme.

Slon africký v NP Tarangire

Slon africký v NP Tarangire

Celý příspěvek →

Cesta ze Stone Townu do Arushi

Napsat komentář

Budí nás horko, je osm ráno a Vánoce připomíná jen datum v kalendáři. Pomalu si balíme krosny, necháváme je na hotelu a vyrážíme do uliček Stone Townu, historické části města Zanzibar. Rádi bychom si vyměnili peníze, ale v bance nás odmítnou. Prý musíme na poštu nebo do směnárny. Bloudíme dál uličkami, je tu krásně čisto a klid, celé město ještě spí. Náhodou míjíme poštu, kde je kurz o dost lepší než na letišti, tak si rovnou měníme dolary za šilinky a jsou z nás zase na chvilku milionáři 🙂 Vedle pošty je na pohled příjemná kavárna se zahrádkou Stone Town Cafe, kde si dáváme snídani – palačinky s banánem a müsli s ovocem (18 000 šilinků). Pijeme masalu, užíváme si sluníčka a pozorujeme dění kolem nás. Stone Town se nám zatím fakt líbí, mísí se tu arabská, evropská, indická a africká kultura. V roce 2000 bylo město zapsáno na seznam UNESCO.

Snídaně ve Stone Town Cafe

Snídaně ve Stone Town Cafe

Celý příspěvek →

Hurá do Tanzanie

Napsat komentář

Na poslední chvíli se rozhodneme využít zbytku dovolené a vánočních svátků a vyrazit přes Vánoce do světa. Rušíme všechno domluvené a doufáme, že nám to kamarádi a rodinní příslušníci někdy odpustí. Destinaci vybíráme podle levných letenek a 28.11. kupujeme letenky na Zanzibar s mezipřistáním v Dar es Salaamu v Tanzanii. Rádi bychom do Tanzanie, ale nedaří se nám zjistit, jestli můžeme vystoupit v Dar es Salaamu, aniž by nám zrušili zpáteční letenku. Na infolince Flydubai nám sice potvrdí, že vystoupit můžeme, ale už nám nemůžou zaručit, že s námi vystoupí i naše zavazadla. To si prý máme domluvit při odbavení. Nechceme riskovat a tak si ještě kupujeme letenku ze Zanzibaru rovnou do Arushi v Tanzanii. Možná si právě teď někdo klepe na čelo, proč si nekoupíme letenky rovnou do Tanzanie. Ty jsou ale o poznání dražší než letenky na Zanzibar. Nedává to trochu smysl, ale co už. Celá tahle dovolená pro nás bude poněkud netradiční, protože vůbec poprvé někam letíme v hlavní sezóně a zároveň je to poprvé, co máme poměrně jasný plán cesty.

Celý příspěvek →

Podzim v Tatrách – část druhá

1 komentář

Vstáváme opět v 5:50, snídáme a v sedm vyrážíme električkou ke Štrbskému plesu, abychom alespoň část trasy šli jinou cestou než včera. U Popradského plesa si dáváme druhé kolo snídaně a poté vyrážíme po modré k rozcestí nad Žabím potokom, kde se cesta rozděluje na Rysy a Koprovský štít. Oproti včerejšku je tu podstatně více lidí a bohužel většina z nich směřuje na Koprovský štít, stejně jako my. Asi po hodině cesty dorazíme k Veľkému Hincovu plesu, kde na chvilku odpočíváme. Je tu krásně. Cesta od plesa k vrcholu vede klikatě do kopce. Poslední úsek je hodně kamenitý a o něco náročnější. Na vrcholu je spousta lidí, moc dlouho se tam nezdržíme. Vracíme se stejnou cestou dolů a jdeme na zastávku električky u Popradského plesa. Električkou se necháme odvézt do Starého Smokovce a večeři si dáváme opět v Kolibě Kamzík. Chytneme poslední volný stůl, je tu narváno. Po večeři si dáme Tatranský čaj na dobrou noc a jdeme spát.

V

Vel’ké Hincovo pleso

Celý příspěvek →