V 5:30 ráno zvoní budík a já bručím a nechci vstávat. Nic jiného mi ale nezbývá, za půl hodiny nás má nabírat řidič. Ten má asi patnáct minut zpoždění a veze nás neznámo kam. Asi po dvaceti minutách přesedáme do většího auta, kde už sedí dalších pět turistů – dva sourozenci z Německa, Američan, Fin a Japonec. Po dvou hodinách jízdy nabíráme kdesi u silnice ještě Korejce a přijíždíme do kempu Fanaka Safaris Campsite. Z auta nám vyskládají batohy a usadí nás ke stolu. Všichni po sobě tak nervózně pokukujeme, protože nikdo z nás netuší, jaký je vlastně program a co se bude dít. Za chvilku donesou snídani, a tak se aspoň pořádně najíme – máme tousty, vajíčka, burákové máslo a palačinky. K pití pak Kilimanjaro čaj a Africafe, které není vůbec špatné. Po snídani za námi přijde chlapík a zjišťuje, na kolik dní tu vlastně jsme. Němci jsou tu jen na dva dny, my a Japonec na čtyři dny, Fin a Američan na pět dnů a Korejec dokonce na šest dnů. Následuje ještě otázka na program, kdy na něj všichni postupně vychrlíme názvy národních parků, které chceme vidět – každý je samozřejmě jmenuje v jiném pořadí. Černoušek vykulí velké bílé oči, na chvíli se zamyslí, kývne a beze slova někam zmizí. Mezitím si povídáme s ostatními a zjišťujeme, že každý z nás platil za safari odlišnou částku. My jsme platili ze všech nejmíň a tak raději mlčíme.

Slon africký v NP Tarangire

V půl jedenácté se nás konečně někdo ujme a nasedáme společně s Němci do velkého auta se zvedací střechou. Krosny necháváme v kempu. Cesta k bráně národního parku Tarangire trvá asi hodinu. U brány stojí asi milion aut, údajně je to tím, že jsou Vánoce. Náš řidič musí vystát frontu na permit, prý to bude trvat tak půl hodinky maximálně. Čekáme přes hodinu. Je nám hrozné horko a tak se schováváme ve stínu u auta. Běhá kolem nás malá opička. Po půl dvanácté máme konečně permit, zvedáme střechu a můžeme vyrazit.

Slon africký v NP Tarangire

Slon africký v NP Tarangire

Národní park Tarangire se rozkládá na ploše téměř 2600 km čtverečních a protéká jím stejnojmenná řeka. Je to šestý největší národní park v Tanzánii a v období sucha se kolem řeky Tarangire stahují migrující zvířata, včetně početných stád slonů. V parku žije celkem 550 druhů a rostou tu i babobaby. Nejstarší baobaby jsou staré přes dvě stě let. Žijí zde hlavně zebry, sloni, buvoli, pštrosi, prasata bradavičnatá, paviáni, gazely, kočkodani a pakoně a hyeny. Vzácně můžete spatřit i lvi, gepardy a levharty.

Ze začátku vidíme jen pár antilop, ale později vidíme i stádo zeber u jezírka, pakoně a prase bradavičnaté. Zebry fotíme asi padesátkrát. Tou dobou totiž ještě netušíme, že to bude jedno z nejpočetnějších zvířat, které uvidíme. Zdálky vidíme pár pštrosů a daleko za obzorem vykukuje i jeden slon a dvě žirafy. Stavíme na oběd u malého altánku – dostáváme krabičku se sendvičem, ovocem a vajíčkem. Všude kolem nás běhá spousta opic, které doufají, že tu po nás zbyde něco dobrého k snědku. Pokračujeme po cestě a míjíme stádo slonů u řeky. Kolem řeky je i spousta zeber. O chvíli později narazíme na stádo slonů hned u cesty. Procházejí kolem auta a přebíhají přes cestu. Poprvé vidíme tolik slonů ve volné přírodě. A ještě k tomu tak blízko. Když máme sloníky nafocené ze všech stran,  řidič nabírá zběsilé tempo a řítíme se po cestě dál. Nestíháme fotit a v autě se hrozně práší. I tak se nám ale výlet moc líbil a předčil naše očekávání. V 16:45 jsme zpátky u brány a vracíme se do kempu, kam dorazíme kolem šesté.

Zebra stepní v NP Tarangire

Pakůň žíhaný v NP Tarangire

Řidič se s námi loučí se slovy „Don’t forget about my tip.“ Dáváme mu 40 000 šilinků a jdeme rovnou do sprchy smývat prach. Večeře se podává v sedm hodin – máme cuketovou polévku, spoustu zeleniny a rybu. Všem nám moc chutná, popíjíme pivo Kilimanjaro a Serengeti, povídáme si s ostatními a vyměňujeme si dnešní zážitky. Kolem desáté jdeme spát – máme nachystaný stan s matrací a spacáky. Nemáme ponětí, co se bude dít zítra – prý se to dozvíme ráno u snídaně.

Pštros dvouprstý v NP Tarangire

Zebra stepní v NP Tarangire