V 5:30 ráno zvoní budík a já bručím a nechci vstávat. Nic jiného mi ale nezbývá, za půl hodiny nás má nabírat řidič. Ten má asi patnáct minut zpoždění a veze nás neznámo kam. Asi po dvaceti minutách přesedáme do většího auta, kde už sedí dalších pět turistů – dva sourozenci z Německa, Američan, Fin a Japonec. Po dvou hodinách jízdy nabíráme kdesi u silnice ještě Korejce a přijíždíme do kempu Fanaka Safaris Campsite. Z auta nám vyskládají batohy a usadí nás ke stolu. Všichni po sobě tak nervózně pokukujeme, protože nikdo z nás netuší, jaký je vlastně program a co se bude dít. Za chvilku donesou snídani, a tak se aspoň pořádně najíme – máme tousty, vajíčka, burákové máslo a palačinky. K pití pak Kilimanjaro čaj a Africafe, které není vůbec špatné. Po snídani za námi přijde chlapík a zjišťuje, na kolik dní tu vlastně jsme. Němci jsou tu jen na dva dny, my a Japonec na čtyři dny, Fin a Američan na pět dnů a Korejec dokonce na šest dnů. Následuje ještě otázka na program, kdy na něj všichni postupně vychrlíme názvy národních parků, které chceme vidět – každý je samozřejmě jmenuje v jiném pořadí. Černoušek vykulí velké bílé oči, na chvíli se zamyslí, kývne a beze slova někam zmizí. Mezitím si povídáme s ostatními a zjišťujeme, že každý z nás platil za safari odlišnou částku. My jsme platili ze všech nejmíň a tak raději mlčíme.
Slon africký v NP Tarangire