Itinerář cesty (červen/červenec 2016):
22.6. – odlet z Prahy do Istanbulu
23.6. – odlet z Istanbulu do Antananariva
24.6. – přejezd z Antananariva do Fianarantsoy (12,5h cesty taxi-broussem, 45 000 Ar)
25.6. – přejezd z Fianarantsoy do Ambalavaa (1,5h cesty taxi-broussem, 10 000 Ar)
26.6. – přejezd z Ambalavaa do NP Andringitra
27.6. – NP Andringitra
28.6. – NP Andringitra Celý příspěvek
Vstáváme po sedmé a nechce se nám z postele. Čeká nás poslední den na Madagaskaru. Rozpékání croissantu přes noc vychytali, takže si užíváme dobrou snídani s jahodovým freshem. Po deváté vyrážíme do města, procházíme zbytek doporučené trasy z Lonely. Nic moc zajímavého tu není, nejvíc se ním líbí schodiště plné stánků s nejrůznějšími razítky, odkud je hezký výhled. Dojdeme až k nádraží, což je poměrně hezká budova, a otáčíme se zpátky k hotelu. Cestou kupujeme v potravinách rum a čokoládu.
Sbalíme si batohy, platíme za hotel a vyrážíme ještě na oběd do Chez Sucett. Potkáváme taxikáře Lálu. Domlouváme si s ním sraz v jednu hodinu, hodí nás na letiště. V restauraci se trochu zdržíme a na místo srazu dorazíme o deset minut později. Lála to zřejmě nervově nevydržel a vzal mezitím jiný kšeft. Na letiště jedeme s jeho kamarádem. Cesta trvá skoro hodinu. Na letišti je trochu chaos, čekáme dlouho ve frontě. Loučíme se s Madagaskarem a nasedáme do letadla. V Istanbulu jsme v pět ráno, navazující spoj nám letí ve dvanáct. Zabereme lavičky, na kterých se hezky spí. Letiště je prázdné. Pučisté ho obsadí až sedm hodin po našem odletu. V Praze si nás vyzvedává maminka, které tímto děkujeme. Je nám smutno a vymýšlíme, kam se vydáme příště.
Vstáváme v 7:30, což je asi nejpozději za celý náš pobyt. Snídáme v krásné jídelně s výhledem na město. Dostáváme výborný papájový fresh juice a rozpečený croissant, který rozpékali zřejmě moc dlouho a je zpoloviny spálený. Hned po snídani vyrážíme do muzea archeologie, které je kousek od hotelu. Jsou to dvě malé místnosti, kde kromě naučných tabulí skoro nic jiného není. Před muzeem stojí taxi – starý Citroen CV2 a jeho sympatický řidič Lála. Domlouváme s ním odvoz na známé tržiště La Digue za 35 000 Ar. Tržiště je obrovské a plné nejrůznějších suvenýrů. Postupně obejdeme všechny stánky. Mají tu opravdu všechno – přes drahé kameny, po krokodýlí tlapy. Kupujeme magnety a vanilku, kterou mají téměř v každém stánku. Akorát je dost pochybně balená a vůbec nevíme, kolik by vlastně měla stát. Usmlouváme čtyři balíčky za 70 000 Ar.
Jízda starým citrónem a závodík Lála
Vstáváme ve 3:40 (opravdu má tohle být svatební cesta?). Ve čtyři nás má před hotelem nabrat taxík a odvézt na taxi-brousse nádraží. Ve 4:15 taxík stále nikde. Objeví se jiný chlapík, který nás za 10 000 Ar na nádraží hodí starým Renaultem 4. Na nádraží je ještě tma, doplácíme 60 000 Ar za lístky a čekáme v taxi-brousse. Před pátou se objeví řidič, vytáhne zasedací pořádek a dostáváme láhev vody. Nestačíme se divit. Sedíme totiž v taxi-brousse express společnosti Trans Tsy Tara, který by se neměl nikde zbytečně zdržovat a jet rovnou do Tany. Vedle nás sedí pár, co dohromady váží asi tak 300 kg a místa pro nás moc nezbývá. Asi abychom si poslední jízdu taxi-brousse pořádně vychutnali.
Západ slunce nad Tanou a výhled z našeho hotelu
Vstáváme v 6:30, v sedm máme domluvený odjezd. Po snídani jdeme rovnou za řidičem, ten už z dálky volá „no problem“ a naznačuje, že do Morondavy dojedeme. Naskládáme se do auta a po 10 metrech jízdy motor poprvé chcípne. Řidič na nás hodí nervózní pohled a říká „Don’t worry. Morondava today“. Tohle se cestou opakuje asi dvacetkrát. Cesta docela ubíhá, ale neustále se předjíždíme s jinými džípy a strašně se práší. V Belo-sur-Tsiribihina zastavujeme na oběd. Restaurace je moc hezká, ale trochu dražší. Jídlo je výborné, porce jsou však hodně malé. Bláža si dává krevety s rýží a já jen ananas s karamelem, platíme 30 000 Ar. Na zahradě mají dvě velké želvy. U přívozu už čeká spousta aut. Na druhém břehu řidič nabírá nějakého kámoše a jedeme dál.
U přívozu přes řeku Manambolo
Vstáváme v 5:50, snídáme chleba s kondenzovaným mlékem a k tomu papáju. Čekáme na řidiče, ten opět nikde, po půl hodině vyrážíme na obhlídku. Už z dálky vidíme otevřenou kapotu a nešťastného řidiče. Vysvětluje, že nejde benzín do válců. Pak zase, že má vodu v benzínu. Tak nevíme. Každopádně auto nejede. Dohodne nám náhradního řidiče a vyrážíme se čtyřicetiminutovým zpožděním. Ve vesnici nabíráme nabručeného průvodce a jedeme směrem k řece Manambolo. U řeky nastupujeme na dvojitou pirohu a plujeme proti proudu ke dvěma jeskyním, kde se krásně třpytí krápníky.
Plavba po řece Manambolo
Vstáváme v 5:45 a k snídani máme palačinky a mističku s marmeládou, medem a hlavně kondenzovaným mlékem, o kterou se pereme. V 6:15 máme sraz s řidičem, ten ale nikde. Přijíždí v 6:30 i s naším průvodcem, opět jsme se špatně pochopili. Jedeme autem asi hodinu po děravé cestě směrem na velké Tsingy (Grands Tsingy). Na parkovišti nafasujeme feraťáky a vyrážíme do lesa, kde vidíme pár bílých lemurů. Jsou ale hodně vysoko. Po chvíli začínají první skály, lezeme na vyhlídku a fotíme roztomilého nočního lemura, který se schovává v dířě stromu. Vyhlídka na Tsingy je úžasná, všude kolem jsou špičaté ostré skály.
Grey Mouse Lemur (Microcebus Murinus)
Vstáváme v 6:40, v sedm odjíždíme do Bekopaky, což je vstupní brána do národního parku Tsingy. Cesta je snad ještě větší tankodrom než včera. Snažíme se domluvit setkání s kamarády z Čech, kteří se právě vracejí z Tsingy do Morondavy po stejné cestě. Jejich řidič se jmenuje Lowa, ptáme se, jestli ho náš řidič zná. Ten nám ale vůbec nerozumí a myslí si, že chceme zajistit průvodce. Snažíme se mu to vysvětlit asi třikrát, ale marně. Pak to vzdáváme, na jediné cestě se přeci nemůžeme minout.
Přívoz a naše auto (první zprava)
Vstáváme v sedm a vyrážíme shánět auto. Chceme zjistit ceny v hotelu Chez Maggie, včerejší nabídka v Baobab café nám přišla poměrně drahá. U Maggie nám auto nabízejí za 250 000 Ar na den. Pokud bychom chtěli jet přes rezervaci Kirindy, můžeme vyrazit už dnes. Souhlasíme, platíme zálohu a zároveň si předem rezervujeme taxi-brousse do Tany. Vracíme se do našeho hotelu na snídani. Snídaně stojí 12 000 Ar – máme čerstvou bagetu, marmeládu, ovocný salát a čaj. V 9:30 nás nabírá sympatický mladý řidič s obřím Nissanem Patrol. V Morondavě ještě měníme eura za ariary, už nám docházejí. Místní nám doporučí indickou prodejnu záchodů a instalatérských potřeb – že prý mají lepší kurz jak v bance. Bláža se řidiče ptá, jestli umí anglicky. „Well well“ odpovídá řidič. „Very well? That’s great!“ odpovídá Bláža. Ťukám si na čelo, tohle bude veselá cesta.
Baobaby podél cesty do Kirindy rezervace
Po čtyřech hodinách spánku se vyhrabeme z postele a jdeme hledat pousse-pousse. Před hotelem jeden čeká – chlapík s vozíčkem. Jakmile nastoupíme, tak se rozběhne (bez bot) a až na pár úseků běží skoro celých 5 km až k taxi brousse stanici. Docela se s námi nadře. Ještě k tomu vypadáme jako dva zombíci. Když projíždíme kolem benzínky, vrhnou se na nás „Where are you going miss“ naháněči. Myslí si, že máme namířeno do Tany. Když zjistí, že chceme do Morondavy, hned nám vezmou batohy a ani nemrkneme a sedíme v taxi-brousse směr Morondava za 50 000 Ar na osobu. Řidič je nadšený, že na poslední chvíli naplnil taxi-brousse. My jsme nadšení, že se do Morondavy dostaneme ještě dnes.