Budí nás sluníčko a o něco později i budík. Je půl osmé ráno a pomalu se hrabeme ze spacáků. Snídaně má být od osmi, ale všichni tu fungují v režimu „pole pole“, což v překladu ze svahilštiny znamená „pomalu pomalu“ a tak snídáme až v devět. Máme to samé, co včera, a vyčkáváme na instrukce. Dnes bychom měli jet do národního parku Ngorongoro, ale zatím nikdo z nás netuší na kolikátou je naplánován odjezd. U stolu s námi sedí dvě Američanky, které měly dnes ráno odjíždět do Arushi, ale zřejmě se na ně zapomnělo. Černoušek jim přislíbí, že pro ně do dvaceti minut přijede auto. O dvě hodiny později auto stále nikde. V 10:30 si konečně někdo všimne i nás, a tak se s Američankami loučíme a vyrážíme na cestu. Má to ale jeden háček – černoušci nemají hotovost na zaplacení permitu a přes svátky jsou banky zavřené. Stavíme proto u benzínky, kde by údajně měl být bankomat. Černoušek na 40 minut někam zmizí a my čekáme. A čekáme.

Kráter Ngorongoro

Velitelský čas 12:00 – konečně jsme u brány národního parku Ngorongoro.
Velitelský čas 12:30 – stále jsme u brány národního parku Ngorongoro.
Velitelský čas 13:30 – jsme již u třetí brány národního parku Ngorongoro. Začíná pršet.

Stále čekáme a baštíme obsah našich obědových krabiček. Nálada v autě začíná klesat k bodu mrazu, už nás ani nebaví vtipkovat. Konečně se objeví náš řidič a vyjíždíme. Cesta vede hustým lesem až k vyhlídce na kráter Ngorongoro. Kráter je pozůstatkem vyhaslé sopky a jeho dno leží ve výšce 1800 m. Kráter o rozloze 260 m² patří mezi přírodní, zároveň ale i kulturní památku UNESCO. Na jeho dně žije přes 30 000 zvířat, což je největší koncentrace volně žijících zvířat v celé Africe na jednom místě. Celá chráněná oblast má rozlohu 8 288 km². Naučili jsme se také nové slovo – kaldera. („Kaldera je geologický termín, který popisuje destruktivní tvar stratovulkánu v podobě kotlovité prohlubně tvaru kráteru o průměru několika kilometrů až desítek kilometrů v extrémních případech“ Zdroj: Wikipedie)

Národní park Ngorongoro

Od vyhlídky cesta pokračuje prudce dolů, sestoupáme asi 600 výškových metrů až na dno kráteru – před námi je obrovská planina, kde je jen minimum stromů. Zvedáme střechu a vydáváme se po prašné cestě do nitra kaldery 🙂 Nejdřív vidíme jen spoustu zeber a pakoňů. Později i pštrosy, prasata bradavičnatá a gazely. Asi po hodině jízdy odbočíme k hippo pool, což je malé jezírko, kde se rochní asi šedesát hrochů. Bohužel je tu poměrně dost aut a nemáme úplně dobrý výhled, ale i tak jsou hrošíci prostě nádherní. Moc fotek se nám ale nepodaří, hrochy máme přímo proti sluníčku. Po chvilce jeden hroch vyleze a štráduje si to k řece, kde se několikrát otočí růžovým bříškem vzhůru. V dáli zahlédneme i tři lvy.

Hippo pool

Hrošík v Ngorongoro

Vracíme se zpátky k odbočce a v křoví u cesty odpočívá dalších pět lvů. Jeden z nich jde na obchůzku a v jednu chvíli prochází těsně kolem našeho auta. Stahujeme okýnka, neradi bychom dopadli jako Katherine Chappell z Hry o trůny. Od lvů cesta pokračuje podél řeky, kde ze křoví sem tam vykoukne slon nebo lvice. Míjíme početná stáda buvolů a vidíme i šakala. Dojedeme až k jezírku, kde si dáváme krátkou pauzu na záchod a zároveň se rozdělíme na dvě skupiny – jedna skupinka se vrací do Arushi a druhá skupinka pokračuje do národního parku Serengeti.

Hippo pool

Lvice v Ngorongoro

Lvice v Ngorongoro

Vracíme se na hlavní silnici a pokračujeme do kempu Simba, který je nedaleko kráteru. Stany už jsou postavené, tak se jdeme převléknout. Je tu poměrně chladno, kemp je ve výšce přes 2600 m. Přesouváme se do jídelny, kde je stejně jako včera nachystaný předkrm – popcorn. Dáváme si čaj a kakao a prohlížíme si fotky, co jsme dnes nafotili. K večeři je opět cuketová polévka a boloňské špagety po africku. Před spaním fotíme ještě hvězdy a příjemně unavení a šťastní jdeme spát. Na ranní zdlouhavé čekání už jsme díky všem hrochům a lvům dávno zapomněli.

Ngorongoro

Ngorongoro