Gruzie: Kutaisi, Prometheus, Galeti, Motsameta a Bagrati

Ráno vstáváme kolem osmé, balíme a bez snídaně vyrážíme hledat stanici maršutek. Od našeho hotelu to jsou 2 km pěšky. Na místě se hned ptáme prvního maršutkáře na maršutku do Kutaisi. Ten ukáže na jiného, ten zas na dalšího, až nakonec najdeme toho správného řidiče. Z něj se asi 5 minut snažíme dostat čas odjezdu jeho maršutky. Nakonec se nám to daří – vyjíždí v 10. Naložíme si k němu bagáž a jdeme hledat něco k snídani – do odjezdu máme hodinu čas.

Klášter Motsameta

Klášter Motsameta

Celý příspěvek

Gruzie: Chiatura, město lanovek

Zaspali jsme! Je 5:45 a vlak nám jede v 5:55. Místo toho, abychom hnali na vlak, tak se ještě 3 min dohadujeme, jestli to má vůbec cenu. Nakonec vybíháme a zjišťujeme, že dveře hotelu jsou zabarikádované mohutnou železnou mříží. Zalomcujeme mříží, což vzbudí zavalitého nočního hlídače. Chlap vypadá, že vůbec netuší, co se děje. Loví po všech kapsách klíče, odemyká a my pelášíme na vlak. Ještě na nás něco gruzínsky volá, ale nemáme čas s ním cokoliv řešit. Na nádraží dobíháme včas – vlak tam ještě stojí. Kupujeme lístky (1 gel/os). Už chceme skákat do vlaku, ale výpravčí na nás stihne zahulákat, že je to vlak do Tbilisi a že náš vlak ještě nedorazil. Jak věděl kam jedeme, netušíme.

Každý větší panelák tu má vlastní lanovku

Chiatura je městem lanovek. Každý větší panelák tu má vlastní lanovku.

Celý příspěvek

Gruzie: z Mestie do Zestaponi a na Katskhi pillar

Kořalka, čaj, placky a v 8 už čekáme u hlavní silnice na maršutku. Ta nás po chvíli nabírá, udělá dvě kolečka po Mestii, nabere opožděné bábušky a jedem. Řidič nám říká, že Samoljet to včera v hospodě přehnal a tak musí řídit místo něj. Jízda s ním však není o moc lepší – celou maršutkou vyřvávají Gruzínské chorály (Jirka schytal místo u jediného funkčního repráku) a řidič valí, co mu maršutka dovolí. Dolů z hor to je snad 1000 zatáček a spousta kličkování mezi krávami, které postávají na silnici. V Kutaisi jsme za 6 hodin.

Nádražní mozaika v Zestaponi

Nádražní dekorace v Zestaponi

Celý příspěvek

Gruzie: z Mestie na ledovec Chalaadi

Kořalka, čaj, placky – už se z toho stavá pomalu rituál. Hned ráno vyrážíme směr ledovec Chalaadi. Je to asi nejmíň náročná trasa, která se dá z Mestie jít. Polovina cesty je po asfaltu, zbytek pak příjemná lesní péšina až k úpatí ledovce. Z Mestie se jde směrem k letišti, u kterého začíná značení. Po cestě se pak pokračuje dál. Ta postupně přechází v prašnou cestu a dál pak v pěknou lesní stezku. Cestou nás doprovází několik místních psů, kteří postupně přibírají další a další kámoše – a tak s námi nakonec jde asi šestičlenná smečka. K ledovci to je 3.5 hod (13 km) a stejnou cestou se pak vrací zpátky. Večer trávíme na internetu, kde se snažíme najít ubytování v Chiatuře, což je náš další cíl. Ubytování nakonec nenacházíme a tak další den musíme vyrazit do Zestafoni a odtamtud pak na jednodenní výlet do Chiatury. S Rosou domlouváme maršutku na další den brzo ráno – prý máme štěstí, poveze nás řidič kterého už známe – Samoljot 🙂

Ledovec Chalaadi

Ledovec Chalaadi

Celý příspěvek

Gruzie: z Mazeri přes Guli pass do Mestie

Budík v 5:45, rychle do smradlavých pohor, panák čači s Rozou a rychlá snídaně. V 6:30 na nás čeká chlapík opírající se o nastartovanou Ladu Niva. Typický gruzínský padesátník s knírkem, mohutným obočím, za které by se nemusel stydět ani Brežněv, v černé kožené bundě a úsměvem, přes který by se dal prohazovat hrách. Za cestu si řekne šílených 90 gel, což je bohužel běžná cena s vysokokavkazskou přirážkou. Vyrážíme směr Mazeri (30 km).

Tetnuldi 4858m

Tetnuldi 4858 m

Celý příspěvek

Gruzie: z Mestie na jezera Koruldi

V šest ráno naběhneme na snídani. Rosa se omluví, že snídaně bude asi za 15min, a zatím nám přinese čaj a každému panáka čači (místní vinná kořala). Posnídáme placky s marmeládou, vajíčka, hodíme do sebe snídaňového panáka a vyrážíme na trek k ledovcovým jezerům (jezera Koruldi – cca 2500 m).

Výhledy cestou na ledovcová jezera Koruldi

Výhledy cestou na ledovcová jezera Koruldi

Celý příspěvek

Cesta do Gruzie

Z HK jedeme vlakem do Ostravy, kde přesedáme na Tiger Express, který nás hodí až do Katovic na letiše. Do Kutaisi odlítáme ve 23.30. V letadle letí i jeden dost připitej Polák. Ten se neustále dost hlasitě diví, jak je možné, že je letadlo plné pouze lidí, co letí do Kutaisi, a že je to zázrak. Při čekání na zavazadla pak vidíme stejnýho chlapíka, jak leží na zádech na pásu se zavazadlama, objímá věšák a vykřikuje „bábuška, moja bábuška..“ Takhle začíná naše cesta do Gruzie 🙂

Hlavní ulice v Mestii

Hlavní ulice v Mestii

Celý příspěvek

Podzim v Tatrách – část druhá

Vstáváme opět v 5:50, snídáme a v sedm vyrážíme električkou ke Štrbskému plesu, abychom alespoň část trasy šli jinou cestou než včera. U Popradského plesa si dáváme druhé kolo snídaně a poté vyrážíme po modré k rozcestí nad Žabím potokom, kde se cesta rozděluje na Rysy a Koprovský štít. Oproti včerejšku je tu podstatně více lidí a bohužel většina z nich směřuje na Koprovský štít, stejně jako my. Asi po hodině cesty dorazíme k Veľkému Hincovu plesu, kde na chvilku odpočíváme. Je tu krásně. Cesta od plesa k vrcholu vede klikatě do kopce. Poslední úsek je hodně kamenitý a o něco náročnější. Na vrcholu je spousta lidí, moc dlouho se tam nezdržíme. Vracíme se stejnou cestou dolů a jdeme na zastávku električky u Popradského plesa. Električkou se necháme odvézt do Starého Smokovce a večeři si dáváme opět v Kolibě Kamzík. Chytneme poslední volný stůl, je tu narváno. Po večeři si dáme Tatranský čaj na dobrou noc a jdeme spát.

V

Vel’ké Hincovo pleso

Celý příspěvek

Podzim v Tatrách – část první

Výlet do Tater plánujeme tradičně na poslední chvíli. Ve 23:05 nasedáme do nočního vlaku směr Poprad. Všechny lůžkové vozy už jsou obsazené, takže máme klasické kupéčko, ve kterém sedí tři podivíni a jeden normálně vypadající člověk. Celým vlakem se line alkoholový odér. Daří se nám usnout jen na chvilku. V 6:22 ráno přijíždíme do Popradu, jízdenka nás dohromady stála 938 Kč. Rozespalí kupujeme lístek na električku do Nového Smokovce, kde jsme si na poslední chvíli zamluvili pokoj v penzionu Gabriel. Cesta do Nového Smokovce trvá asi 20 minut. Chceme si v penzionu nechat krosny a rovnou vyrazit na výlet, protože ubytování je možné až od 15:00. Majitel nás ale ubytuje rovnou, a tak si na chvilku ještě lehneme.

Cestou ke Sliezskemu domu

Cestou ke Sliezskemu domu

Celý příspěvek

Makassar

Dnes nás čeká poslední den v Makassaru a zároveň i poslední den na Sulawesi. Večer odlétáme do Jakarty a poté rovnou do Dubaje. Hned po snídani vyrážíme pěšky do přístavu Pelabuhan Paotere, který se nachází asi 4 km od centra. Měl by se zde nacházet velký rybí trh s tou správnou rybářskou atmosférou. Žádný velký trh ale nevidíme, možná jsme tu ve špatný den nebo ve špatnou hodinu. Celkově nás přístav nijak zvlášť nezaujme. Zpátky do centra bychom se rádi svezli rikšou, je horko a velká část cesty vede po rušné silnici. Nikomu se s námi do centra ale moc nechce. Pronásleduje nás jen chlapík s cyklorikšou, nedaří se nám však usmlouvat cenu. Asi po pěti minutách na naši cenu kývne a nasedáme k němu. Chlapík cestou málem vypustí duši, nakonec mu dáváme původní částku. Pořád funí, ale usmívá se.

Celý příspěvek