Pracovní cesta do Pune – část třetí

Je sobota a vyrážíme se Sarvanem, Krunalem, jeho ženou a dcerou na výlet. Řidiče nám dělá Sarvanův kamarád. Naším cílem je replika chrámu Tirupati Balaji a dále pak pevnost Sinhgad Fort. K chrámu to je asi 50 km a tak čekám celý den na cestách.

K mému překvapení nám cesta trvá necelou hodinku. Krunalův kamarád jede celou dobu s nohou na plynu a rukou na klaksonu. Předjíždí, podjíždí, chvíli jede i v protisměru a neustále na všechny troubí. Když dojedeme k mýtné bráně na dálnici, tak se automaticky řadí do speciálního pruhu pro státní složky (pro záchrnanku a policii) a předjíždí tak skoro dvoukilometrovou frontu. Z kastlíku u spolujezdce vytahuje zaprášenou plastovou cedulku s nápisem POLICE a dává jí za čelní sklo u spolujezdce. Takhle vybaveni dojíždíme až k závoře.

prodejce buráků, ovoce a čaje cestou na Sinhgad Fort

prodejce buráků, ovoce a čaje cestou na Sinhgad Fort

U závory nás zastavuje Ind a na něco se hidsky ptá našeho řidiče. Ten beze slova jen ukáže rukou na plastovou cedulku za oknem. Následuje znovu stejná otázka a řidič opět beze slova ukazuje na cedulku. Ani to Inda nepřesvědčí a tak náleduje další otázka. Nataženou rukou přitom vyžaduje nějaké doklady. To už náš řidič nevydrží, vystrčí hlavu z okna a začne na chudáka Inda řvát. Jeho monolog trvá asi dvě minuty a je celou dobou doprovázen intenzivní gestikulací pravé ruky se zvednutým ukazováčkem. Když hindský řev ustane, následuje chvíli ticho. Překvapený Ind ustoupí o krok vzad a s poklonou se sepjatýma rukama u brady se nám omlouvá. Závora se otvírá a my jedeme.

Já uznale kývnu na řidiče a hned se ptám Krunala, jestli je náš řidiš opravdu policista. Ten se jen usměje a odpoví, že je to jeden z mála taxikářů, kteří umí dopravit své klienty do cíle včas.

U chrámu je neuvěřitelné množství lidí. Před vstupem do chrámového areálu jsou dvě boudičky. V první se odevzdávají boty a v druhé úplně vše, co u sebe máte. Odevzdávám boty a dostávám kolečko s číslem, v druhé boudičce trochu nerad nechávám brašnu se zrcadlovkou, objektivy, peněženku a telefon. Jediné, co si na tajňáka nechávám, je pas. Uvnitř boudičky musí být několik tisíc přihrádek a skoro všechny jsou plné něčích věcí. K mému překvapení nedostávám žádné číslo, ale jen odpověď, že si mě pán bude pamatovat. Na můj nechápavý pohled reaguje Sarvan tím, že to je normání, že se o věci nemusím bát.

Bez věcí a bos pokračuju do chrámového komplexu. Chůze na boso je příjemná jen do doby, než ze stínu přecházíme na poledním sluncem rozpálenou barevnou dlažbu. Dlažba je rozpálená jak sviňa a všcihni návštěvníci přebíhají nebo přeskakují mezi jednotlivými stinnými oblastmi a jen pár nejdrsnějších Indů se vztyčenou hlavou prochází po rozpálené dlažbě.

Mnich, chrám Tirupati Balaji

Mnich, chrám Tirupati Balaji

Krunal mi vypráví, že tu postavili repliku slavného chrámu Tirupati Balaji, protože do originálu by se dnes už skoro nikdo nemohl podívat. Do originálního chrámu smí totiž jen muži, kteří jsou striktně vegetariáni, abstinentni a více jak půl roku se nedotkli ženy. Tyto pravidla byly prý hlavním důvodem, proč zde předvyrostla tahle replika. Chrám jako takový až zas tak zajímavý není. Je přeplněn lidmi a myslím, že Indie nabízí spoustu mnohem hezčích chrámů. Na druhou stranu se zde neplatí vůbec žádný vstup a pokud se nebojíte indického jídla, dostanete zde i jednoduchý oběd zdarma.

Z chrámu se přesouváme na pevnost Sinhgad Fort, jejíž některé části jsou prý více jak dva tisíce let staré. Parkoviště je hned u pevnosti a chodník vás skrz několik vstupních bran dovede až do jádra pevnosti na vrcholu nevelkého kopce. Mimo krásných vstupních bran a několika zdí toho dnes z pevnosti Sinhgad Fort moc nezbylo. Celý chodník je lemovaný pouličními prodejci všemožných pochutin. Asi nejzajímavější věc, kterou jsem zde ochutnal, byl čerstvý nepražený burák. Ten chutná úplně jinak, než to, na co jsme zvyklí u nás. Konzistencí i chutí je to podobné fazoli. Z vrcholu pevnosti je krásný výhled na všechny strany – západně na krásné zelené vrcholky a východně na milionové vesnice, mezi kterými nejvíce vyčnívá Pune.

Večer jdem ještě s Krunalem a Sarvanem na večeři a pivko a tím náš výlet úspěšně končí.

Vstupní brána do chrámu Tirupati Balaji

Vstupní brána do chrámu Tirupati Balaji

Sinhgad Fort

Sinhgad Fort

Jedna ze vstupních bran do Sinhgad Fort

Jedna ze vstupních bran do Sinhgad Fort

Výhled z pevnosti Sinhgad Fort

Výhled z pevnosti Sinhgad Fort

2 komentáře u „Pracovní cesta do Pune – část třetí

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *