Kolem šesté nás vzbudí zvony kostela, který je hned vedle hotelu Pison. K tomu se přidají kohouti a chrochtající prasata. Nedaří se nám znovu usnout a tak jdeme rovnou na snídani. Snídaně bohužel není v ceně hotelu, dáváme si čokoládové palačinky a platíme 20 000 Rp za jednu.
Po snídani vyrážíme s Jeffem a Pildou bemem na vyhlášené místní tržiště Pasar Bolu. Všude je spousta aut, motorek a lidí, téměř každý si tu nese v tašce kohouta. Přes zeleninu, ovoce a ryby se dostáváme až na buvolí trh. Tana Toraja je oblast proslulá svými pohřebními rituály. Díky příchodu Holanďanů na začátku 20. století se původní animistická víra mísí s křesťanstvím. Pohřební rituály v oblasti Toraji zůstaly dodnes zachovány. Během několikadenního rituálu (obvykle pět dnů) obětují pozůstalí minimálně 12 buvolů a duše zemřelého se tak dostane do nebe. Zbylé dny se tančí, jí a oslavuje. Rituál je zakončen uložením těla do skalní hrobky. Celý pohřeb je finančně velmi náročný. Někteří pozůstalí na pohřeb prý šetří i pět let a mezitím mají zemřelého doma, samozřejmě speciálně ošetřeného.
Buvolí trh Pasar Bolu v Rantepau