Vstáváme ve 4:40 (uff) a všude je ještě tma. V pět nás má vyzvednout chlapík, co nám včera vrátil peníze a pomohl najít hotel. Buší na dveře už před pátou a za chvilku už se suneme směrem k taxi-brousse. Chlapík si řekne o peníze na rum a tak mu dáváme 2000 Ar. Tváří se spokojeně a my jsme rádi, že se snad dostaneme do Ranohiry včas. Řidič se hrabe asi půl hodiny v motoru, auto nestartuje. Za chvíli už se hrabou v motoru dva a v 6:06 vyjíždíme. Přijde nám to trochu podezřelé, protože nás v autě sedí jen deset. Neujedeme ani tři kilometry a motor chcípne. Řidič se zase hrabe půl hodiny v motoru a my mezitím snídáme sušenky z Čech. Motor startuje, všichni jásají, jede se. Ujedeme půl kilometru a opět stojíme. Řidič někam zuřivě telefonuje, my hrajeme piškvorky.
Porouchaný taxi-brousse
Za chvilku se objeví jiný taxi-brousse, do kterého si všichni přesedneme a jede se dál. Cestou stavíme u někoho na dvorku, kde čekáme až se naloží pytle s rýží a pokračuje se dál. V Ranohiře jsme za necelé dvě hodiny. Jen co vylezeme z taxi-brousse, zdraví nás chlapík v kovbojském kloubouku „Hello Martin, hello Katarina“. Trochu nechápeme, odkud zná naše jména a pak z něj vypadne, že mu z JB Trekers dali vědět, že se blíží dva běloši (=kšeft). Ubytujeme se v Chez Alice bungalovu za 39 000 Ar. Je to krásný pokojík s ještě krásnějším výhledem. Dáváme si snídani – bagetu a marmeládu neznámého původu. Bageta má už něco za sebou, ale marmeláda je super. Po snídáni vyrážíme do kanceláře národního parku Isalo, kde už na nás čeká náš kovboj. Za vstup do parku platíme 65 000 Ar za jednoho, 120 000 Ar za průvodce a 40 000 Ar za řidiče, který nás doveze k bráně parku vzdáleného cca 7 km od Ranohiry. Ceny nám přijdou trochu přehnané, ale jsme rádi, že můžeme vyrazit ještě dnes a neztratíme tak jeden celý den.
NP Isalo
Cesta k parku Isalo je samá díra. Kovboj je sympaťák, nejdřív zastavuje u každé kytičky a dlouze nám o nich vypráví. Pak ale nasadí docela rychlé tempo a my nestíháme moc fotit, takže je pořád tak padesát metrů před námi. Cesta vede moc hezkým pískovcovým kaňonem. Sejdeme ke krásnému malému jezírku, kde je písečná pláž a palmy. Voda je studená, ale v sezoně (srpen – říjen) se tu prý koupe až 200 lidí najednou. Jsme rádi, že jsme tu jen s kovbojem.
Jezírko Piscine Naturelle v NP Isalo
Pokračujeme kaňonem a po cca 7 km přejdeme do lesa, kde si dáváme oběd. V hotelu nám udělali balíček – bagetu, ovoce a sušenku. Sedíme na místě, kde zřejmě obědvají všichni – je tady několik kamenných stolů a všude okolo spousta lemurů. Konečně vidíme i bílého lemura Sifaka. Fotíme si chameleona a po půl hodině pokračujeme lesem a sestoupáme k řece, která teče krásným malým údolíčkem. Cestou míjíme několik malých jezírek a spoustu turistů. U posledního jezírka konečně dohoníme kovboje a stejnou cestou se vracíme zpět a odbočíme k Ranohira vodopádu (Cascade des Nymphes), kde se na chvilku se zdržíme. Vracíme se zpět k bráně parku. Celý okruh má asi dvanáct kilometrů. S řidičem se vracíme zpět do Ranohiry a ve stánku kupujeme pivo, vodu a zamluvíme si taxi-brousse do Tuléaru. Pijeme pivo před bungalovem a koukáme na západ slunce. Dáváme si večeři – já mám domácí ravioli plněné rukolou a dýní a Bláža zebu burger s pečenými bramborami. Ravioli jsou boží. Po večeři hrajeme kanastu, dopíjíme druhé pivo a v devět jdeme spát.
Lemuři Kata v NP Isalo
NP Isalo
Jezírko u vodopádu Cascade des Nymphes v NP Isalo.
Lemur Sifaka v NP Isalo.