Cesta do hlavního města Madagaskaru Antananarivo probíhá hladce. Letíme s Turkish Airlines s přestupem v Istanbulu a letadlo je poloprázdné. Máme pro sebe celou čtyřsedačku, daří se nám poměrně snadno usnout. Probouzí nás mezipřistání na Mauriciu, kde většina lidí vystupuje a v letadle zůstaneme jen my dva a pár černochů. V Taně, jak hlavnímu městu říkají místní, jsme kolem druhé odpoledne.

Po příletu platíme 25 euro za vízum. Měníme eura za ariary. Směnárnu vybíráme podle nejvíc usměvavé obsluhy, kurz mají všude stejný. Fasujeme asi patnácticentimetrový balík a na chvíli jsou z nás multimilionáři. Do peněženky se nám peníze ani náhodou nevejdou, tak je balíme do dvou igelitek a schováváme na dno batohu. Jdeme hledat taxík. Chtějí po nás 50 000 Ar, snažíme se chvilku smlouvat, ale pak nám chlapík ukazuje ceduli, že z letiště je fixní taxa. Dál se nehádáme a necháme se odvézt na hotel Maison Lovasoa, který jsme si zarezervovali z Čech. Všichni na nás mluví francouzsky, začínáme se trochu bát. Naše znalost fancoužštiny se omezuje na merci a je t’aime. Pokoj je pěkný, na recepci znají booking.com (na rozdíl od hotelu v Kathmandu v Nepálu) a neumí ani slovo anglicky. Dostáváme welcome drink, z čehož moc nadšení nejsme, protože jeho původ nedokážeme odhalit a neradi bychom si zničili střeva hned první den. Vypadá to na fresh juice, po chvíli váhání se odhodlám k jeho konzumaci. Bláža se moc netváří.

Vyrážíme na procházku. Ulice je plná aut, lidí a prachu. Sejdeme asi 100m z kopce a zabočíme do ulice, kde se koná trh. Prodávají snad úplně všechno – od ovoce a zeleniny, přes silonky až po autobaterie. Tlačíme se v davu a po chvíli to otáčíme, kolem páté se začíná stmívat. Na hotelu si dáváme večeři – z meníčka rozumíme pořádně jen krevetám a rizotu, takže je to jasná volba. Za obě jídla platíme 24 000 Ar. Ochutnáváme místní Three Horses Beer pivo. Pít se dá 🙂 Jdeme spát a je nám pořádná zima. Venku je asi 10 stupňů, ale je vlhko. Vzpomínám na svojí péřovku, která leží doma a slyším Blážu jak říká „Snad si nechceš brát péřovku. Jedeme přeci do Afriky“…