Snídani máme domluvenou na osmou hodinu. Z jídelního lístku rozumíme jen Simple a Continental, bereme od každé jednu. Dostáváme dvě bagety, jogurt, něco jako sýr a vajíčko. Vyrážíme na taxi-brousse, tentokrát už pěšky a nadáváme si za včerejší příhodu s taxíkem. Bereme hned první taxi-brousse. Opět na nás zkouší trik se zavazadly, ale tenrokrát se nedáme. Čekáme jen 10 minut a vyrážíme. Na sedačce pro tři nás sedí pět a chudák Bláža schytá mezeru mezi sedačkami, sedí každou půlkou na jiné. Cestou nabíráme další lidi, v autě pro 15 lidí je nás 23. Cesta naštěstí trvá jen hodinu a půl. Po příjezdu do Ambalavao hledáme agenturu JB Trekers, což nám trvá asi tak půl minuty, protože se k nám okamžitě hlásí průvodce. Domlouváme si 4denní trek v NP Andringitra za  770 000 Ar. V ceně je zapůjčení stanu a spacáků, nosiči, jídlo a průvodci, kteří jsou bohužel ve všech NP na Madagaskaru povinní. Majitel agentury je sympaťák, stejně jako náš průvodce. Trochu jsme doufali, že vyrazíme ještě ten samý den, ale prý už je pozdě. Hledáme tedy hotel, doporučí nám hotel Tropik. Podle Lonely Planet to vypadá na nejlevnější variantu, takže se necháme odvézt tuk-tukem za 1000 Ar a bereme pokoj za 36 000 Ar a poprvé v životě máme postel s nebesy 🙂 Vyrážíme na procházku do městečka, je tam poměrně klid a městečko se nám moc líbí.

Ambalavao

Dáváme si oběd v restauraci Betsileo, kterou vybíráme podle průvodce. Já si dávám krevetový koktejl a Bláža zebu bourguignon. Jásám nad svojí fancouzštinou. Zebu je místní kráva s hrbem a bourguignon chutná na chlup stejně jako hovězí guláš. Platíme 36 000 Ar a na vytrávení dostáváme ananasový rum. Jdeme dál zkoumat městečko. Probíhají tu oslavy dne nezávislosti a něco jako pouť. Fotíme si kolotoč s autíčky, jehož pohonem je rychle běhající černoch. Hledáme továrnu na výrobu ručního papíru. Pod slovem továrna si představte pár stojanů, kde papír suší na sluníčku a několik babiček z něj vyrábí dárkové předměty. Najdeme i továrnu na výrobu hedvábí, což je malý dvorek, kde se nás ujme holčička, co neumí ani slovo anglicky a ukazuje nám pár chuchvalců hedvábí a tkalcovský stav.

Ručně poháněný kolotoč

Ruční výroba papíru v Ambalavao

Vracíme se do Betsileo na večeři. Rádi bychom něco menšího. Bláža se snaží usmlouvat salát, který v nabídce nemají. Nabízí mu k tomu sýr a ve výsledku dostane smažák s opečenou bagetou a pár rajčaty v koktejlové omáčce. Já si dávám krevetové nudle a mám pocit, že by se z mé porce najedla půlka Ambalavaa. Opět dostáváme rum. Venku se mezitím setmělo a oslavy probíhají v plném proudu. Všude je spousta dětí se svítícími a blikajícími kravinkami. Nejvíce zastoupena je světelná mačeta. Koukáme na ohňostroj – zhruba jednou za pět minut se do vzduchu vznese jedna rachejtle a všichni ji s údivem pozorují a následně odmění bouřlivým potleskem a jásotem. Vydrží nám to skoro hodinu. Kolem deváté jdeme spát, ale Blážovi není moc dobře. Je nám zima. Po několika hodinách jde Blážův zebu bourguignon ven všemi možnými otvory a já při té příležitosti objevím deku. Bláža skoro nespí, lítá na záchod celou noc. Pod dekou už je nám teplo.

Ruční výroba hedvábí v Ambalavao

Prodej drůbeže v Ambalavao

Ambalavao

Ambalavao

Kolotoč

Večerní prodej masa v Ambalavao