V 7:30 se jdeme projít do města na snídani. Dnes nás čeká odpočinkový den v Pokhaře, v druhém největším městě Nepálu. Po snídani vyrážíme pěšky na vodopády Devis falls. Cesta vede předměstím Pokhary mezi domečky a rýžovými políčky. Potkáváme dvě malé holčičky, které umí skvěle anglicky a dovedou nás k bráně menšího parčíku kolem vodopádů. Platíme 30 Rp za vstup. O vodopádech se dočítáme, že jsou pojmenovány podle švýcarského turisty, který v roce 1961 spadl do vody a strhl s sebou svoji přítelkyni a jejich těla našli po třech dnech v řece Phusre. Samotný vodopád nás moc nezaujme – okolí vodopádu je vykácené a obehnané zábradlím. Přesouváme se k nedaleké jeskyni. Omylem zvolíme špatnou cestu a vyhýbáme se placení vstupného. V jeskyni je vlkho a každou chvíli na nás kape voda. Nejzajímavější je asi menší tunel, kde sedí stará paní a hlídá posvátnou dřevěnou krávu. Na konci jeskyně je menší chrám, kam se smí jen bez bot a za ním je spousta odpadků. Celkově tu není nic moc k vidění a jsme docela zklamaní.

Jezero Phewa, Pokhara

Vyrážíme tedy na Pagodu světového míru, která je na kopci nad Pokharou. Jdeme asi tři kilometry, je nám horko a nalepí se na nás dva malí kluci, kteří nám chtějí dělat průvodce a neustále nám tvrdí, že bez nich cestu nenajdeme. Nepodaří se nám je setřást a jdou s námi až k Pagodě, kde jim koupíme jednu colu za 100 Rp a oba se vztekají, že chtějí ještě jednu. Pak naštvaně odchází. Od pagody je krásný výhled na celou Pokharu. Samotná pagoda je celkem pěkná, ale nejzajímavější jsou právě výhledy. Za jasného dne (což bohužel není náš případ) je krásně vidět celý hřeben Annapuren, který se odráží na hladině jezera. Nejvíce lidí chodí na vyhlídku pozorovat východ nebo západ slunce.

Pagoda světového míru, Pokhara

Výhled na Pokharu

Dáváme si oběd v restauraci vedle pagody. Cestičkou, která vede lesem, sestoupáme dolů k jezeru a lodičkou za 380 Rp se necháme převézt na druhý břeh jezera. Cestou k hotelu hledáme nějakého holiče, Martin se chce nechat oholit břitvou. Pokhara je pro holiče vyhlášená – většina lidí tu končí trek a po třech týdnech chtějí vousy shodit. Nakonec nacházíme poměrně pěkný a čistý salón. Mimo holení a stříhání patří ke standardní nabídce i masáž hlavy, šíje a obličeje. Já se nechám zlákat na masáž obličeje a později i krku a zad. Bláža dlouhou chvíli odolává. Venku začíná pršet a tak nám majitel salónu nabídne, ať přečkáme déšť u něj na židličkách. Rozhodneme se chvilku počkat než se přežene největší liják. Mezitím jeden masér položí Blážovi ruce na krk a než se nadějeme, už mu masíruje i záda. Za jednu masáž platíme 850 Rp. Déšť trochu ustává a tak se vracíme zpátky na hotel a jdeme spát.

Martin se nechává oholit břitvou

Masáž hlavy