Zanzibar – šnorchlování s delfíny v Kizimkazi

Budíček zvoní už v 5:10. Potichu se snažíme vyplížit z podkroví, naši spolubydlící ještě spí. V restauraci už na nás čeká čaj a další dva turisté, co s námi pojedou na dnešní výlet. Sedíme na baru, upíjíme horký čaj a čteme si instrukce, jak se chovat k delfínům. Delfíni se rádi zdržují u zdejšího pobřeží a pravděpodobnost, že je uvidíme, je poměrně vysoká. V půl šesté sedáme na kola a jedeme na pláž v Kizimkazi, kde by na nás měla čekat loď. Američanka trochu bojuje s kolem a hlavně s kabelkou, kterou veze na rameni. Na pláži si vybereme šnorchl a ploutve a brodíme se vodou k naší malé motorové loďce. Plujeme asi 15 minut a cestou pozorujeme východ slunce nad Zanzibarem. Blížíme se ke skupince dalších pěti lodí. Za okamžik se delfíni opravdu vynoří a v tu chvíli všichni turisté, včetně nás, naskáčí do vody. Delfíny pod vodou vidíme dohromady asi třikrát, ale vždy jen na malou chviličku, okamžitě plavou pryč a my jim samozřejmě nestačíme. Škrábeme se zpátky do lodi a vyhlížíme, kde se delfíni zase vynoří. Celý proces se opakuje asi desetkrát, než všichni padneme vyčerpáním. Delfíni mizí někde v dáli a my se pomalu vracíme ke břehu. Je trochu škoda, že jsme si náš výlet nenačasovali lépe – majitel hotelu Mnana Lodge studuje společenský život delfínů a na moře vyráží každé ráno. Přesně ví, kam se za delfíny vydat a dokáže odhadnout, kudy zrovna poplují. Do vody tak můžete naskákat s předstihem a delfíni proplují kolem vás. My jsme se tu s ním bohužel minuli a všechno tohle známe pouze z vyprávění.

Šnorchlování s delfíny v Kizimkazi

Šnorchlování s delfíny v Kizimkazi

Vracíme šnorchl a ploutve, nasedáme na kola a jedeme zpátky do hotelu, kde si dáváme snídani. Máme vajíčka, mango, meloun a ananas – příjemná změna po toastech s arašídovým máslem, které jsme jedli posledních pár dnů. Pomalu si balíme věci, loučíme se s Italkou a s nejhezčím ubytováním, jaké jsme doposud měli. Pěšky vyrážíme do vesnice, odkud by měla odjíždět Dala dala. Čekáme asi 10 minut a začíná trochu pršet. Nasedáme do malého náklaďáčku s číslem 326 a několikrát projedeme vesnicí tam a zpět, abychom posbírali co nejvíc cestujících. Dešťová přeháňka se mezitím promění v pořádný slejvák a tak stahujeme boční plachty. Po desetiminutovém dešti plachty zase zvedáme, protože v náklaďáčku začíná být nedýchatelné dusno. Celá procedura se během hodinové cesty opakuje celkem třikrát. Vystupujeme v Kitogani, platíme 4000 šilinků a přesouváme se na druhou stranu křižovatky, odkud by měla jet 309 do Jambiani. Ta opravdu přijíždí, ale je tak narvaná, že se do ní nejspíš nevejdeme. Tři černošky před námi to vzdají a rozhodnou se počkat na další spoj. Bláža se ale nevzdává a tak se cpeme mezi ostatní cestující do uličky. Jedné paní klečím na noze, rukama se držím tyče uprostřed a Bláža vlaje skrčený za mnou. Pokaždé když vystrčí hlavu ven, aby se trochu narovnal, černoch mu zastrčí hlavu zpátky pod střechu. Zachrání nás až policejní kontrola – nikdo nesmí vlát vzadu, jako vlaje Bláža, a proto se přeskupí celý nákláďák a my si tím dost polepšíme a na chvilku i sedíme. Právě včas – už necítíme nohy, ani ruce. V Paje většina lidí vystoupí a do Jambiani už zbývají jen tři kilometry. Řidič nás vysadí na křižovatce u odbočky ke Karibuni Beach Villa – našeho dalšího ubytování. Cesta z Kizimkazi nám trvala přesně dvě hodiny (taxíkem bychom to zvládli za necelou hodinku a desetkrát dráž).

Kizimkazi

Kizimkazi

Kizimkazi

Kizimkazi

Od křižovatky jdeme asi půl kilometru směrem k hotelu. Ten vlastní Němka a ačkoliv má úžasnou polohu přímo na pláži, celá restaurace s recepcí působí trochu betonově a neútulně. Němka tu zaměstnává pár „Masajů“, kteří nám sem vůbec nepasují – ti totiž žijí pouze na pevninské Tanzanii a majitelka je zde má jako turistickou atrakci a zároveň jako jedinou výzdobu. Náš bungalov je ale krásný a čistý. Moře je momentálně v nedohlednu – na celém východním pobřeží Zanzibaru Indický oceán během odlivu ustoupí až o několik kilometrů. Dáváme si oběd – já si objednám salát s grilovaným tuňákem a Bláža chce jen salát. Chudák netuší, že dostane jen pár kousků zeleniny vyskladaných na talíři. Rozdělím se s ním aspoň o kousek tuňáka, který je výborný. Sluníčko začíná pálit a tak se schováváme s knížkou pod slunečník a čteme si. Kolem čtvrté hodiny se moře přiblíží až k nám. Blbneme ve vodě asi hodinu, moře je krásně teplé a jsou příjemné vlny.

Zatím prázdné Dala dala - o deset minut později už se tu mačkalo 40 lidí

Zatím prázdné Dala dala – o deset minut později už se tu mačkalo 40 lidí

V 19:30 začíná novoroční grilovačka na pláži. Kromě nás je tu jedna německá rodinka a další dva páry neznámo odkud. Kuchař ve vysoké bílé čepici griluje mořské potvory a na baru si můžeme nabrat salát a další oblohy. Přibližně za hodinu máme skoro všechno snědeno, rodinka odchází a zůstáváme tu jen my dva a další pár. Ti mají na stole lahev šampusu a dvě skleničky a oba koukají do mobilu. My máme na stole lahev piva Safari a dvě skleničky a protože je Nový rok, tak se rozšoupneme a objednáme si ještě jedno pivo. Během chvilky už jsme tu úplně sami. Je devět večer, nikde nikdo. Jdeme se projít po pláži s čelovkami. Na obě strany je tma tmoucí a nikde ani živáčka. V deset hodin už jsme zpátky u bungalovu, dáme si pusu na dobrou noc a po x letech jdeme na Silvestra spát ještě před půlnocí.

Odpolední pohoda na pláži v Jambiani

Odpolední pohoda na pláži v Jambiani

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *