Chorvatsko s miminkem

Na Velikonoce jsme vyrazili na lezeckou výpravu do Chorvatska do národního parku Paklenica. Ten je součástí pohoří Velebit a rozkládá se na ploše 102 km2. Nejzajímavější částí parku jsou dva mohutné kaňony, Velika Paklenica a Mala Paklenica. Kromě toho, že se tu natáčel Vinnetou, je park známý především jako ráj horolezců. Jsou tu jak cesty pro začátečníky, tak náročnější vícedélky. Skvělé je i lezecké zázemí.

Paklenica

Národní park Paklenica

Jelikož s námi jel i náš čtyřměsíční Matýsek, cestu jsme rozdělili na dvě části, aby netrávil příliš času v autosedačce. První noc jsme si naplánovali v Mariboru. Auto se nám podařilo sbalit celkem v klidu a vyrazili jsme z Hradce brzy ráno. Po cestě jsme si naplánovali dvě přebalovací a kojící zastávky v Ikea Brno a Ikea Vídeň. Přebalovací koutek v Ikea se nám osvědčil, je to prostorná uzamykatelná místnost, kde je i pohodlné křeslo. Nemuseli jsme řešit zimu a déšť a navíc je to při cestě. Z Vídně jsme pokračovali až do Mariboru, kde jsme měli zamluvené ubytování v hotelu 4flats. Po příjezdu jsme ještě naložili Máťu do kočárku a šli jsme se na chvíli projít po městě.

Maribor

Maribor

Ráno trochu poprchávalo a my jsme pokračovali v cestě s malou zastávkou ve vojenském muzeu v Karlovaci. Během dne se počasí trochu zlepšilo a proto jsme se rozhodli zastavit ještě u Plitvických jezer. Cestou ke vstupní bráně jsme potkali mladý pár, který nám předal celodenní vstupenky zdarma (normálně stojí 55 Kn, v hlavní sezóně pak 250 Kn). Máťu jsme dali do nosítka, prvních pět minut trochu protestoval, ale pak už spokojeně spal celou cestu. Nejzajímavější část parku byla bohužel zavřená kvůli údržbě a sněhu, takže jsme si prošli jen horní cestičky a ke spodním chodníčkům, které vedou kolem vodopádů, jsme se vůbec nedostali. I tak to ale stálo za to a navíc jsme tu byli skoro sami.

Muzeum občanské války v Karlovaci

Muzeum občanské války v Karlovaci

Plitvická jezera

Plitvická jezera

Plitvická jezera

Plitvická jezera

Z Plitvice už jsme pokračovali do Jasenice – malého městečka u moře, které leží asi 15 km od národního parku Paklenica. Měli jsme tu pronajatý třípatrový domek s několika pokoji, celkem nás tu spalo 12. Z horního patra byl krásný výhled na moře a na hory. Ráno jsme  sbalili lezení a vyrazili autem k bráně národního parku, kde jsme zaplatili 40 Kn za vstup a 10 Kn za auto (kompletní ceník). Dojeli jsme na centrální parkoviště a tady došlo k menšímu nedorozumění. Bláža tvrdil, že celou lezeckou oblastí vede asfaltka a že se tu dá v pohodě jezdit s kočárkem. Asfaltka končila asi pět metrů za parkovištěm a pak pokračovala kamenitá cesta, kde jsme s kočárkem dost bojovali a chvíli jsme ho museli i poponášet. Na ježdění to rozhodně nebylo. Matýsek byl naštěstí spokojený i v zaparkovaném kočárku a skoro celou dobu spal u šumícího potoka, zatímco ostatní lezli.

Jasenice

Jasenice

Paklenica

Paklenica

Následující den nás probudil déšť, se kterým jsme ale podle předpovědi počítali a místo lezení jsme měli domluvenou prohlídku v nedaleké jeskyni Modrič Špilja. Já s Máťou jsme zůstali na pokoji, aby měl trochu klid a když déšť trochu ustal, šli jsme se akorát trochu projít s nosítkem k moři. Jeskyně patří mezi nejkrásnější krasové jeskyně v Chorvatsku a je přístupná pouze s průvodcem, který se musí objednat předem. My využili služby Mariána, což byl hrozně milý chlapík, který uměl perfektně anglicky (kontakt). Jeskyně je dlouhá 836 m, prohlídka trvá dvě hodiny a u vstupu nafasujete kombinézu, helmu a čelovku. Kombinézu využijete hned na začátku prohlídky, kdy se musíte proplazit velmi úzkou štěrbinou. Těch je po cestě ještě několik. Cena prohlídky je 20-25 eur (podle velikosti skupiny).

Jeskyně Modric Spila

Jeskyně Modric Spila

Jeskyně Modric Spila

Jeskyně Modric Spila

Jeskyně Modric Spila

Jeskyně Modric Spila

Po obědě jsme za deště vyrazili do Zadaru. Tam naštěstí už jen trochu poprchávalo a po chvilce vylezlo i sluníčko. Dali jsme si zmrzlinu a pizzu do ruky a prošli jsme si historické centrum a nábřeží.

Zadar

Zadar

Zadar

Zadar

Déšť nás bohužel probudil i další den, takže jsme celé dopoledne strávili hraním deskovek a šetřili jsme síly na odpoledne, kdy jsme se přesunuli do národního parku Krka (vstupné 110 Kn, v červenci a srpnu 200 Kn). Máťa opět putoval do nosítka a spokojeně spinkal celé dvě hodiny, zatím co maminka běhala mezi jezírky a vodopády. Park nás naprosto nadchnul. Nevím, jestli to bylo krásným počasím nebo tím, že jsme tu byli téměř sami, ale osobně tohle místo považuju za jedno z nejhezčích míst s vodopády, které jsem zatím navštívila (a že jsme jich na Islandu viděli). Mezi jezírky a vodopády vedou dřevěné chodníčky a všechno je krásně přístupné. Jen v sezóně tu musí být hrozný nátřesk 🙁

Národní park Krka

Národní park Krka

Národní park Krka

Národní park Krka

Národní park Krka

Národní park Krka

Národní park Krka

Národní park Krka

Na zpáteční cestě jsme se ještě zastavili ve městě Šibenik, což je krásný historický přístav s nádhernou katedrálou sv. Jakuba, která je na seznamu UNESCO. Na promenádě u moře jsme si dali pizzu a já zatím jezdila s brečícím Máťou v kočárku po přístavu, zřejmě už byl trochu přetažený. Pizzu jsem si nechala zabalit sebou a vyrazili jsme zpátky do Jasenice.

Matýsek s mámou

Matýsek s mámou

Poslední den naší lezecké výpravy se na nás konečně usmálo sluníčko a tak jsme hned ráno sbalili věci a pospíchali do Paklenice užít si ještě trochu lezení před cestou domů. Kočárek jsme tentokrát nechali v autě a Máťa se chvilku nosil a pak ležel na bouldermatce a pozoroval tátu, jak se trápí na šestkových cestách. Ve dvanáct jsme lezení utnuli a zbytek výpravy se vydal na zpáteční cestu do Hradce a do Prahy a my s Máťou a Blážou vyrazili do rakouského Grazu. Ubytovaní jsme měli zamluvené přes Airbnb u jedné holky v bytě. Bylo to vůbec poprvé, co jsme takhle měli s někým sdílet byt. Majitelka Romana byla moc milá, i když trochu překvapená, kdo že je ten náš „little son“, se kterým cestujeme. Máťa byl naštěstí úplně zlatej a vůbec nebrečel. Měla jsem z toho trochu hrůzu, aby nás ve tři ráno nevypakovala se řvoucím dítětem na ulici, ale celou noc prospal a byl fakt jak andílek.

Matýsek s tátou

Matýsek s tátou

Ráno bylo nádherně a Romana říkala, že se můžeme zdržet, jak dlouho chceme, takže jsme ještě vyrazili na procházku po městě. Bláža se trochu zapotil, když tlačil kočárek na Schlossberg, ale počasí bylo vážně úžasné a ze shora byl krásný výhled na hory a celý Graz. Ve dvanáct jsme se s Romanou rozloučili a vyrazili jsme na zpáteční cestu do Hradce. Protože bylo teplo, přebalování jsme zvládli v autě na benzinkách. Větší přestávku jsme si udělali v Klentnici, kde jsme si dali pozdní oběd v naší oblíbené Café Fara. Průjezd Brnem byl trochu náročnější, takže jsme domů dorazili až v devět večer, ale Máťa byl naštěstí celou dobu v klidu a doteď nechápeme, jak mohl být celou cestu tak hodné a spokojené miminko.

Graz

Graz

Graz

Graz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *