Autobus do Makassaru nám jede až v devět večer a na dnešek v podstatě nemáme žádný konkrétní plán. Všechna zajímavá místa v okolí jsme stihli během dvou dnů. Přes telefon se snažíme koupit letenky z Makassaru do Jakarty, opět přes společnost Lion Air a Tiket.com. V Lonely se snažíme najít internetovou kavárnu, kde bychom si letenky mohli vytisknout. Je to taková malá místnost a spíš než kavárna je to počítačová herna pro malé děti. Všemu velí asi desetiletá holka. Za tisk letenek platíme 6000 Rp. Vracíme se do hotelu a hrajeme karty. Přidává se k nám Jeff s Pildou a kolem šesté vyrážíme na poslední společnou večeři. Jeff s Pildou v Rantepau zůstávají a poprvé od Togianských ostrovů se naše cesty rozdělí. Dáváme si nudle a kalamáry, předáváme si kontakty a slibujeme si, že se nevidíme naposledy. U hotelu se loučíme a jdeme k hlavní silnici vyhlížet náš autobus, za který jsme včera zaplatili 300 000 Rp.

Autobus nikde a tak se dáváme do řeči s paní Magdalenou, prodavačkou ze stánku u silnice. Je moc milá a umí perfektně anglicky. Vypráví nám o křesťanství a islámu na Sulawesi. Začínáme být trochu nervózní, ale po chvíli autobus opravdu přijíždí. Autobus má pouze 25 sedaček s opěrkami na nohy a sedačky jsou opravdu moc pohodlné. Jen klimatizace běží naplno a uvnitř je asi 16 stupňů. Do Makassaru bychom měli dorazit brzy ráno a rádi bychom se ještě ten samý den přesunuli do Biry – klidného přímořského městečka na východ od Makassaru.